Období před klokany

                Vyrůstal jsem jako městský kluk a nikdo z blízké rodiny nežil na vesnici. Do svých 38 let jsem bydlel v paneláku.  Největší zvíře, které jsem kdy choval byl křeček, ale když ho jednoho rána přinesl celkem naštvaný soused, protože se jim toto roztomilé zvířátko objevilo v ložnici a jeho manželka z toho dostala menší šok, musel křeček, k mé nelibosti , změnit trvalé bydliště. Pak už v naší rodině zastupovaly  faunu pouze akvarijní rybičky.

                Jelikož je v paneláku dost nuda, hlavně v létě, a taky jsem cítil potřebu větší seberealizace, koupil jsem v roce 2004 chaloupku s velkou zahradou v obci blízko města, ve kterém jsem vyrůstal. Po úspěšně provedené částečné rekonstrukce jsem se definitivně přestěhoval na lont.  

                To by člověk nevěřil kolik práce je pořád kolem baráku.Velká zahrada "hurá" , to jsem vždycky chtěl, ale ten čas, který spolyká údržba. Prvním opatřením bylo vykácení půlky ovocných stromů.  Dalším problémem byl špatný poměr velikosti zahrady a sekačky na trávu. Prakticky to má dvě základní řešení - koupit traktůrek nebo zvířátko vhodné na spásání trávy. Jsem pro přírodu, pořídím si ovečku. "Proč ne klokana. Toho nikdo nemá", řekla mi dcera, když jsem jí oznamoval svůj plán. Vlastně proč ne.

                Příští cca tři měsíce jsem zjišťoval potřebné informace (internet, knížky....). Podnikl jsem dobrodružnou výpravu k jednomu chovateli a když jsem to všechno shrnul, rozhodl jsem se že si klokany opravdu pořídím.

" A jak řekl tak se i stalo."

Období s klokany

                Na jaře 2011 jsem si u jednoho nejmenovaného chovatele (bez reklam) objednal párek klokanů. Nechtěl jsem, aby jednomu bylo smutno a taky jsem se těšil na mladé klokánky. Začaly přípravné práce. Pro jistotu jsem oběhl sousedy, jestli nemají námitky k mému novému koníčku. Kromě toho,že si ťukali na čelo, jim to nevadilo. Není nad dobré sousedské vztahy. Jelikož jsem nepočítal s tím, že dám klokanům k dispozici celou zahradu, bylo nutné oplotit výběh a postavit vhodný přístřešek. Největším problémem bylo vyřešit jak se budou naši mazlíci jmenovat. U samečka samozřejmě první nápad Skypi nebo další jména jako Joui a pod. Nakonec jsme se demokraticky dohodli na Arnoštovi a Zuzaně.  Pak už se jen čekalo až se ozve prodejce a začátkem srpna jsem párek klokanů konečně dovezl.

                Je to zajímavý pohled když vám po zahradě v Česku skáčou klokani. Arnošt se Zuzkou se celkem rychle a v pohodě aklimatizovali. Jenže pohoda netrvala bohužel dlouho. Asi za tři týdny se Zuzaně objevila pod okem bulka, která se začala zvětšovat. Když se k tomu objevil výtok z čumáku, bylo mi jasné, že se jedná o nějakou infekci. Přivolaný veterinář jí píchnul antibiotika. Zní to velice jednoduše, ale chytit klokana není tak jednoduchá věc. Nepřiběhne jako pes, na zavolaní. Když k tomu připočtu moje nulové zkušenosti s podobnou činností a velikost výběhu, tak to byla celkem sranda. Zkusili jsme nejdříve volejbalovou síť, ale za chvíli jsem si připadal jako Jára Cimrman při hledání slepých uliček. Nakonec jsem si vzpomněl na rybářské vybavení a zkusil podběrák. Čtyři náhončí a jeden lovec. Po deseti minutách pobíhání po výběhu byla Zuzana v podběráku a doktor provedl zákrok. Výtok na 14 dní zmizel a boule pořád zůstávala, takže jsme se s veterinářem dohodli, že bulku rozřízne a vyčisti, což se také stalo s podporou dalších antibiotik. Rána se musela obden čistit, ale při nové odchytové metodě, pomocí po domácku vyrobeného, pevnějšího a většího podběráku, to už bylo celkem v pohodě. Bohužel Zuzana asi nesnesla tu dávku antibiotik a začala zvracet a po třech dnech, přes veškerou snahu pošla. No i taková zkušenost patří k životu. Tak co dál?!

                Nechtěl jsem to vzdát a tak jsem sehnal další, pro jistotu, dvě samičky a jednoho samce. Samičky jsme pojmenovali Zuzanka II a Betynka a sameček dostal jméno Cyril. Zimu přežili všichni v pohodě, ale na jaře spolu začali samci soupeřit o samičky a tak jsem preventivně Cyrila předal jinému chovateli.

                No a pak už následovali jen samé radosti.

2012 - odchov dvou mladých samečků (Pepino, Pišík)

2013 - odchov dvou mladých samiček (Fifina,  Anička)

                To víte Arnošt není žádné Béčko.

No a tím zatím končí moje chovatelská historie.